The Dark River - 3. díl

31. ledna 2012 v 19:29 | Yuna

PODOBNÉ ČLÁNKY:

The Dark River - Prolog (úvod)

SEZNAM DÍLŮ

PŘEDCHOZÝ DÍL

DALŠÍ DÍL

Společně se vydaly k řece a rozhodly se že budou hledat zda s Niel nevyplavila řeka ještě něco. Třeba nějakou stopu, která by pomohla zjistit cokoli o Niel. Společně se procházely po břehu a hledaly. Jejich hledání doprovázelo dopadání kapek vody na suchou zem. Pršelo jen chvíly a pak se nebe rozjasnilo a vysvitlo zlatavé slunce. Po chvíly společného hledání se rozdělily a každá se vydala hledat na opačnou stranu.

Dreian se vydala k holému břehu. Nechtěla vynechat žádný kousek pláže a tak se vydala i na místa kde na první pohled nic nebylo. Divala se do vody a prohlížela si břeh s pár malými kameny, které zřejmně vyplavil příliv. Každý kámen nadzvedla a podívala se pod něj. Nic ale nenašla. Pomalu se otočila a chtěla se vrátit nazpět.

Pak si ale všimla velkého balvanu, který ležel kousek od břehu. Přišla k němu a nadzvedla ho, aby se podívala jestli pod ním něco není. Pod balvanem našla akorát spoustu brouků. Všichni se instinktivně rozprchly na všechny strany. Dreian po svém zjištění kámen pustila a nechala ho dopadnout do trávy.

Niel se vydala na opačnou stranu od své nové kamarádky. Šla směřem k vysoké trávě na břehu. Odhrnovala trávu, dívala se pod menší kameny a důkladně prohledávala každý sebemenší kousek břehu.

Nakonec se ještě podívala do vody jestli by nemohlo být něco tam. Procházela se pomalu po břehu a očima přejížděla po hladině. Která se ve třpytu slunce blištila a vlnila. Chvíly si prohlížela vodu, která vypadala jako by tančila.

Najednou si všimla čehosi ve vodě. Na první pohled to vypadalo jako medailonek. Naklonila se blíž k hladině a sáhla po tom o čem si téměř jistě myslela, že je to medailon. Hmáta po něm a vytáhla ruku z vody. Nic ale v ruce neměla. Jen trochu vody, která jí stékala z ruky. Podívala se zpět do vody, ale už tam nic nebylo. Pomyslela si, že se jí to zdálo a byl to jen nějaký odlesk. Pak se vrátila zpět.

Když už obě obešly obrovský kus řeky tak se vrátily na místo kde se rozdělily. Jejich pátrání bylo bezvýsledné. Rozhodly se že si od hledání nachvíly oddychnou a obě se posadily a obrovský balvan, který byl nedaleko od břehu.

Chvíly jen tak mlčky seděly a pozorovaly třpytící se poklidnou řeku. Pak se jí Dreian začala vyptávat zda si ještě něco pamatuje. Její minulost byla záhadná a Dreian velmi zajímalo kdo je její rodina a samozřejmě odkud vlastně pochází.

Dreian: Vypadá to že jsme tak kde jsme byli předtím.

Pamatuješ si ještě na něco ze své minulosti? Na cokoli...

Niel: Vím že se jmenuji Niel Hawdeys a kromě toho si vzpomínám na to že jsem měla rodinu se kterou jsem žila, ale nic konkrétního o ní nevím jen mi něco říká že mám matku a otce. Teď to jsou pro mě spíše lidé o, kterých kromě toho že existují a jsou mýmy rodiči nic nevím. Jsou pro mě jako cizí. Kromě toho si pamatuji ještě na jednu věc.

Obě seskočily z balvanu. Niel chvíly jen mlčela a dívala se na břeh řeky. Po chvíly ticha odpověděla.

Niel: Pavouk..

Dreian: Cože? Jak to myslíš?

Niel: Když se snažím vzpomenout na to co bylo předtím než jsem se dostala sem tak se mi vždycky vybaví pavouk. Nevím proč prostě se mi to vybavuje. Zřejmně jsem nějakého měla nebo jsem ho viděla často někde, na něčem a nebo je tu i možnost, že jsem z pavouků měla prostě jen strach. Ale vím že byl zvláštní jednou věcí. Měl jen sedm nohou.

Dreian: Hmm to je zvláštní...pavouk se sedmi nohami. Něco mi říká, že jsem už někde takovýho pavouka viděla jen bych si musela vzpomenout kde.

Dreian se zamyslela a snažila si vzpomenout. Nějdříve byla její paměť prázdná ale pak si pomalu začala vzpomínat. V zamyšlení se zahleděla do dálky k lesům a pak jí to došlo.

Dreian: Už to mám! Bylo to v kostele za městem byla jsem tam jako malá. Na stropě jsem si jednou všimla nakresleného pavouka kterému chyběla jedna noha. Nevím co to mohlo znázornovat ale byl určitě v tom kostele. Bylo to sice dávno ale furt si na to pamatuju.

Niel: Nemohly by jsme se tam podívat? Myslím že by mi to mohlo pomoct k vypátrání mojí minulosti jinak by se mi to přeci vybavovat nemohlo.

Dreian: Jo klidně, půjdeme hned. Je to docela daleko. Když si pospíšíme tak tam snad do tmy dokážeme dojít.

Niel: Jo jasně jdeme. Doufám že se nebojim tmy. Nikdy nevýš co se může objevit. Kdyžtak vím kdo mi bude krýt záda.

Dreian: Tak to brzy poznáme jinak koukám, že na krytí zad jsem ti dobrá co?

Niel už neodpověděla a následovala Dreian ke kostelu. Snažily se jít rychle aby se dostaly na místo do tmy.

Ještě jim zbýval kus cesty a slunce pomalu začalo zapadat za vrcholky kopců. Oranžové světlo lehce oscvětlovalo kopce a les. Přez stromy pronikly paprsky slunce až na cestu.